Neděle 9.9., už čtvrt hodiny po deváté ranní. Dle popisných pokynů vylézám na Hájích z metra a záhy se vítám se Stodoláky, co chtějí dnes taky na výlet. Nejsem zdaleka poslední - hle, po mně na kole dojíždí Pape. Ovšem velitelka dnešní akce stále není. "Já ji brnku, ale předem vím, co mi odpoví", dí Pape a vytáčí číslo. "Jak jsem předpokládal, je prý už za rohem". A taky že jo, z poza rohu se vyřítí Danuška. "Tož můžeme vyrazit, ale je to za sedm piv", věcně prohodí Franta. Tož razíme. Záhy se zabořime do Milíčovského lesa. Ten sice známe, i zde se však může bloudit. Proto si Danušku koutkem oka hlídáme, neb jen ona přesně ví kudy kudy dnes cestička... Na jihovýchodním okraji Prahy vplujeme do oblasti Pitkovické stráně. Jde v podstatě o skalní ostroh usazený po pravém břehu Pitkovického potoka. Díky výskytu vzácných chráněných živočišných a rostliných druhů byla tato lokalita v roce 1969 vyhlášena přírodní památkou. Že je zde ale nádherně! Přestože léto to má letos už sečteno, tráva na přilehlých lukách je čerstvě zelená. Kapky ranní rosy se stále třpytí v dopoledním slunci, které nabírá hodinu po hodině na intenzitě. Bude to parádní, ryze letní den, to v kostech i v duši musí cítit každý.
V Královicích dostaneme chuť na prvé pivko. To by mohli čepovat támhle u fotbalového hřiště, kde mezi sebou zápolí družstva mladšího dorostu. "Fandit bychom měli těm pruhovanými, ti jsou místní" stačil zjistil Pape. A taky objednat grilovaná masíčka - tři poslední krkovičky, jinak kuřecí plátky. Mňam, mňam! I čerstvě čepované pivko chutná a vůbec nám nevadí, že poledne teprve bude. A taky nám vůbec nevadí, že původně jsme si přisedli za účelem posvačit Radčino jablko. "Proč já si dávám malé pivo, když bych vypila dvě velká?" kroutí blonďatou ;-) hlavou Radka. Aby nedělní idylka nebyla tak dokonalá, je tu první (a snad taky poslední) malérek: Meruňka se nějak nemůže odlepit od lavičky. No jo, když ona si to sedla na žvýkačku! "Kterej blb... žvejcny se přece lepěj ze spodu lavic... " Lepivá hmota za pomoci Radky je z cyklooblečku částečně odstraněna, máme sněděno i vypito, tak popojedem... Vyšlapeme na vrch Šance (381 m), kde nalezeny zbytky pozdně pravěkého hradiště. Omrkneme i sousední dominantu vrchu, původně gotický kostelík Sv. Markéty, v 18 století renesančně přestavěný. Ještě než se zaboříme do rozsáhlých Klánovických lesů, před Kolodějemi vystoupáme na kopcovitou vyhlídku. Kocháme se a kocháme... V Klánovickém polesí se dobře vyznají oba Michalovi - pod vedením Marty prošpikujeme les křížem krážem. Mám pocit, že kdyby nám Marta s Frantou ujeli, dopadneme jako ta Mařenka s Jeníčkem v Perníkové chaloupce. Spanilá lesní cyklojízda má však svůj řád - bezchybně dle plánu ji ukončíme v klánovické restauraci Olymp. Ze zahradního posezení vidíme na kola a tak dle chutí a barvitých představ můžeme v klidu objednávat.Všem nám vcelku chutná (já jsem se svým španělským ptáčkem+ rýží spokojena velmi), jen drobet rozčarování je kolem "zapékaného košíku". Další zastávka, o pouhých 100 metrů dále, je cukrárenská. Nejvíc se na ní těší Pape, ale zatímco se věnoval obědu, změklo mu kolo píchlou duší. Oprava si vyžádá svůj čas, ale na ledovou kávu s dortíkem chvilenka taky vyzbyde... V Běchovicích se s námi rozloučí Michalovi, nemají to odtud až tak daleko domů. V pěti cyklistech pak projedeme Dubeč a přibrzdíme u Podleského rybníka. Moc nechybí a už už plaveme napříč lesknoucí se hladinou. V uhříněvesské hospůdce "U Velké Prahy" si dáváme konečně točenou kofolu. Prý tu dobře vaří, hlavně svíčkovou... Tak to snad někdy příště. Nakonec Pitkovická stráň podruhé - tentokrát v opačném návratovém směru a taky v pěkném sjezdíku. Před Milíčovským lesem se odpojí Pape - ví prý, kde jsou k mání výborní utopenci. Zbytek dnešní sestavy se loučí tam, kde to ráno začalo. Celá výletová smyčka koštuje něco kolem 55 km. Metrem z Hájů odjíždím s Radkou, zatímco Danuška s Meruňkou pokračují po ose kolmo domů až na Prahu 5. Danuška, velitelka dnešní bezvadné akce a moc pěkného, pohodového výletu, natočí nakonec "jen 92 km". Dodrží tak slib, že "stovka" o této výletní neděli to nebude... ;-)
Zaznemanala Harmiva, září 2012
